KŮŇNENÍ STROJ
Projížďka centrem Prahy v kočáře taženým koňmi. To zní romanticky, ne?
Možná pro pasažéry, ale rozhodně ne pro koně, kteří kočár táhnou.
Ochránci zvířat po celém světě bojují za zákazy koňmi tažených kočárů a stále více z nich v tomto boji vítězí.
Důvod je jednoduchý; využívání zvířat pro zbytečný lidský rozmar by již nemělo být v 21. století tolerováno.
Koně jsou jako kořistní zvířata od přírody velmi citliví na hlasité zvuky a jakýkoliv nenadálý zvuk je může vylekat a dohnat k úprku před domnělým predátorem.
V rušných městech tak hrozí, že se kůň kdykoliv splaší a ohrozí tak život svůj i lidí okolo.
Není to však jen hluk, který z měst činí pro koně absolutně nevhodné prostředí; výfukové plyny z automobilů mají neblahý vliv na zdraví koní.
Dr. Jeffie Roszel v polovině 80. let zkoumala dýchací potíže u koní tahajících kočáry v New Yorku. Výsledek studia byl jasný; zplodiny z automobilové dopravy významně poškozují tkáně v plicích koní, což má za následek poškození dýchacího systému. V té době byl provoz kočárů omezen na území Central Parku, dá se tedy předpokládat, že v dnešní době, kdy jsou koně již součástí dopravy, je situace ještě znatelně horší. Chůze po vybetonovaných ulicích měst ke všemu vede u koní k vážným problémům s končetinami. Nelze opomenout ohrožení jejich života dopravou; nehody, kdy automobil narazí do kočáru a zraní či usmrtí koně, se nestávají výjimečně. Podle veterinářky a odbornice na koně Holly Cheever nemohou města v žádném případě poskytnout humánní prostředí pro tažné koně.
Nelze pochybovat o tom, že pro koně je vyhýbání se automobilům a pohyb po rušných centrech měst velmi stresující. I přes to se objevila studie, která „prokazovala“ opak a tvrdila, že tažní koně jsou ve městech naopak šťastní, ba dokonce šťastnější než na venkově.
Jednalo se o studii vypracovanou vědci z Western Unversity of Health Sciences v Kalifornii. Ti se na východní pobřeží vydali zkoumat hladiny kortizolu, stresového hormonu, u koní v New Yorku. U 13 z více jak dvou stovek tažných koní nebyly prokázány zvýšené hladiny kortizolu, což podle vědců prokazovalo naprostou spokojenost koní.
Není však náhoda, že tato studie vznikla uprostřed tuhých bojů o zákaz kočárů taženými koňmi ve Velkém jablku. Provozovatelé koňských povozů za studii zaplatili 5 000 amerických dolarů s vidinou vědecky prokazatelného argumentu, který jakékoliv snahy o zákaz navždy pohřbí.
Proti více než podezřelé studii se vyjádřili odborníci na koně, mezi nimi i výše zmiňovaná veterinářka Holly Cheever. Podle ní nezáleží na hladinách kortizolu, ty totiž nejsou indikátorem spokojeného života u koní. Tažní koně neznají nic než kočáry a svoje stáje, není jim dána příležitost řádně si odpočinout a uspokojit své fyzické i psychické potřeby v pro ně přirozeném prostředí.
V představách lidí koně po řádně vykonané práci odchází do zaslouženého důchodu na louky či do azylů, bohužel ve většině případů je jejich „odměnou“ cesta na jatka.
Kůň, který již nemůže nadále sloužit účelu, který mu byl lidmi přidělen, je považován za zbytečného.
